Soustředění 2013
Co předcházelo
Poslední týden je plný příprav, vyzvednout bedny a pomůcky v hale. Zabalit vše potřebné, včetně nových posilovacích pomůcek jako Aquahit, tyče do haly a mnoho dalšího. Připravit tabulky, domluvit se s trenéry a taky objíždět a obtelefonovávat neplatiče.
Soustředění bylo vyhlášeno v březnu a vybrané děti obdržely dopisy. Vzhledem ke kapacitě jsme museli opět volit výběrovou formou a pozvánkovým dopisem.
Ve třech kolech se podařilo dát dohromady 20 účastníků, ale poslední týden došlo k několika odhláškám. Minikuba asi přehnal první fotbalový trénink a ozval se zřejmě nedoléčený kotník. Radek Fajfr a Martin Sládek, který ale ani nezaslal úhradu, onemocněli. Jakub Švehla odjel do zahraničí na dovolenou a otazník se do posledního dne vznášel nad Polysem.
Vše se ale vyhrotilo v sobotu odpoledne. Mrzí mě přístup Martina Sládka a Jakuba Švehly, které jsem o vyjádření musel doslova uhánět – asi si myslí, že vše je jen taková sranda.
Rovensko tedy tentokráte nevyužívá nabídku a nikdo se soustředění neúčastní.
Stál jsem před otázkou, zda vyjet s 15ti členy, nebo oslovit i někoho jiného. Po krátkém rozhovoru s druhým trenérem Tomášem Stránským, jsme se rozhodli dát šanci našim nejmladším. Výzvu v hodině dvanácté přijali Matěj Zemánek, Matěj Stránský, Kuba Kraus a Matěj Šidlichovký po několika telefonátech. Vzniká tak skupina „Baby Florbal Camp 2013“.
O víkendu dojíždíme na kole s Tomáškem k panu Junkovi do Studence, který nám opět zapůjčuje na soustředění Trafika. Druhého Trafika zapůjčuje firma Inter Flag s.r.o. včetně velké přívěsné káry. V neděli večer uskladňujeme první kola do firmy, aby to ráno šlo rychleji.
Další auto bere tatínek Matěje a Jakuba Zemánkových. Poslední doprovodné auto je k dispozici od Honzy Žitníka.
První den, pondělí 12.8.
Po sedmé hodině se začínáme scházet u Inter Flagu. Účastníků je tedy definitivně 20 a Radek možná dojede v polovině týdne.
Rychle nakládáme kola a bagáž a jedeme do Popelek donaložit zbytek. Vanclík, Fišus, Šidlichovští a Milánek, jsou poslední z Lomnice. Kolona vyjíždí v 8:05 směr Tanvald a Martin to bere přes Rovensko, kde nakládá Danka, který tu je u babičky.
Poslední tradiční zastávka je u kostela v Tanvaldě, kde přiskakuje Lukáš. David dojede ihned po vyšetření u doktora.
Na Jizerku dojíždíme krátce po půl desáté. Martin zajišťuje klíče od pokojů a povolenky pro auta. Po upřesnění času jídel s panem kuchařem a rozvržením pitného režimu, vystupujeme do podkroví. Rozdělujeme naše drobečky do útulných pokojů Pyramidy.
První pokoj „Dramaťák“ č.59 obsazuje Adam Žitník a Tomáš Stránský. Ostatní pokoje jsou půdní a obsazujeme všech pět. Pokoj „Karban“ č.61 obsazují Tomáš Martin Matušů, Tomáš Polyák, Daniel Goll a Matěj Fišera – poslední dva předvádí první potyčku o postel, ze které ustupuje „moudřejší“ Danek.
Pokoj „Starochů“ č.62 : Tomáš Vancl, Marek Bláha, Jakub Dobiáš, Petr Šidlichovský.
Pokoj „Baby“ č.60: špejchar – Pavlína Krausová, Matěj Stránský, Kuba Kraus a Matěj Zemánek. Podpalubí za sprchou - Matěj Šidlichovský, Šimon Stránský a potřebný dozor Tomáš Stránský a Aleš Zemánek.
Pokoj „Player“ č.63: Kuba Zemánek, Ondra a Matěj Volejník, Milan Sucharda.
Pokoj „Trenér“ č.64: Lukáš a David Strýčkovi a já Martin Matušů. Snad mě nevyženou jako na prvním soustředění, mám dýchacího kamaráda a ten by měl zabránit dřevorubeckému nočnímu klání. (Ti co nechápou, rád jim osobně vysvětlím.)
Tradičně vyjíždíme ještě před obědem na Smědavu, cestou učíme „Baby“ řadit. Společný sraz je u Kiosku nad Smědavou. Nejstarší si dávají závěrečné kolečko u Smědavy dvakrát.
U Milánka se projevilo „servisované“ kolo obrovskou výchylkou, že byl strach se na zadní kolo jen dívat, šrouby držely pevně a tak kolo zatím neodpadlo. Menší se vrátili od Kiosku po stejné silničce. Starší a odvážnější vyzkoušeli Promenádní cestu a U bunkru odbočili k Pyramidě.
Do tréninkového deníku přibily první kilometry v rozsahu od 10 – 16km dle zvolené trasy.
Oběd: polévka z kuřecího vývaru a jako hlavní chod jsme si mohli vybrat ze dvou variant. Vepřová plec na paprice s nudlemi nebo Lívanečky s borůvkami a domácí šlehačkou.
Po chvilce volna jsme se vydali na nedalekou nám dobře známou „Panelku“ kam většina doběhla pod taktovkou Lukáše. Kuba zůstal na pokoji pro křeče do břicha.
Po rozcvičení a protažení dali kluci Strýčkovi našim drobečkům několik opakovaných sprintů a jiných běžeckých aktivit. Všichni si mákli, ale dostavila se i první krize u některých s dýcháním. Trénovali jsme střídavě na dvou stanovištích. Na Panelce sprinty a žebřík. Koordinace nohou v žebříku dala někomu hodně zabrat a to i na přemýšlení. Žebřík – náš nový kamarád – by potřeboval jen nějak zafixovat špryncle, aby se tolik nehýbaly po vodících popruzích. Začátek byl většinou dobrý, ale na konci to byly kreace. Závěr venkovního tréninku jsme přesunuli k chatě, kde Lukáš připravil kruháč:
Na každém stanovišti byla dvojice, kdy jeden odpočíval a druhý jel naplno 30 vteřin. Tento kruháč jsme objeli 2x a po třetí s 20ti vteřinovým intervalem. Na všech zatím bylo vidět nerozhejbaní a celkové lenošení o prázdninách. Jen některé „světlé výjimky“ potvrdili pravidelné sportování.
Svačina všem nakonec vlila novou sílu, drobenkový koláč s meruňkami byl skvělý.
A je před námi první hala. Hala nás přivítala svojí kouzelnou starodávnou atmosférou. Dnes jsme se zaměřili na nahrávky a hru v pohybu. David ukázal a vysvětlil střelbu golfem. Lukáš opět trpělivě předával svoje znalosti a zkušenosti oběma gólmanům Petrovi a Ondrovi. Na závěr jsme dali hru, sestavili jsme čtyři týmy, které jsme různě míchali. Přestože se hrálo naplno, ctila se pravidla a hrálo se ohleduplně. Bojujeme se svalovými křečemi, ale zatím se nám je podařilo u všech protáhnout a rozcvičit.
Příjemně utahaní se vracíme na Pyramidu, kde na nás čeká večeře. Výborná masová směs s rýží nebo smažený sýr s bramborem a tatarkou, o který se z řad starších i trenérů probudil zvýšený zájem.
My trenéři sedíme na vyvýšeném místě „pro kapelu“, které je takové VIP a máme přehled o všem, co se dole „na parketu“ děje.
Hlavním požíračem sýrů se stává Tomáš Stránský mladší. K večeři přišel i Dobi a zdá se, že už to je s jeho břichem lepší.
Po večeři a krátkém odpočinku, se se soumrakem setkáváme venku a procházíme večerní – noční Jizerkou. Výrokem „Matušáku ty d….e, to je přece díra v mraku“, se kdosi snažil oprášit své znalosti z přírodopisu a zeměpisu…, když nad námi byl tmavý noční mrak se světlou skvrnou. Přestože dnes mělo padat nejvíce hvězd, tak se ono divadlo odehrávalo právě za hradbou mraků. My bohužel neviděli nic.
Dobrou noc.
Druhý den, úterý 13.8.
Budíček v 7:15 a do chladného rána vyhnal na první rozcvičku osazenstvo Martin. Po shromáždění davu se nemohl dopočítat správného počtu a pak mu došlo, že zapomněl na „Divadelní pokoj“. Po malém okruhu jsme se všichni sešli na hřišti za Pyramidou a za pomocí našich těžších míčů jsme si protáhli těla.
Snídaně krátce po osmé hodině byla opět formou bohatého výběru. Od ovesných vloček, jogurtu, marmelády, medu různých druhů housek, po sýrovou a salámovou mísu, včetně koláčku a talíře s ovocem. Je smutné, že frčí spíše párky a to hlavně u jedinců, kde bychom potřebovali i s celkovou fyzičkou něco udělat. Zde musíme s osvětou ještě zapracovat ….
Martin šel domluvit termín haly na středu dopoledne, ale dozvěděl se, že dnes dopoledne to nebude s počasím valné. Odpoledne slibuje lepší počasí.
Přestože jsme chtěli vyjet na kole, rychle měníme plán a jdeme i dnes dopoledne do haly. Trénink je v první řadě hlavně zaměřen na vedení míčku v různých druzích slalomu. Máme slalom z „pupíků“, kuželů a slalomových tyčí. Druhá část tréninku byla věnovaná koordinaci, rovnováze. Okolo 11 hodiny si dojeli pro Dobiho jeho rodiče, bohužel stav se po rozcvičce zase zhoršil a tak jsme nechtěli dále riskovat a Kubu trápit. Doufáme, že to nebude nic vážného. Poslední část byla naplněna hrou. Celkově se nám vytvořily tři věkové kategorie, kterým se věnujeme jednotlivě a na hru je promícháváme, nebo necháme hrát družstva sobě rovná.
K obědu je na výběr vepřový řízek s bramborem nebo nudle s mákem. Bohužel o polévky, přestože jsou výborné, je malý zájem.
Po obědě vyrážíme na kolech. Mladší s Tomášem vrstevnicí nad Souší a zpět po hlavní příjezdové cestě na Jizerku. Starší pod taktovkou Davida s Lukášem a našich nejrychlejších Vanclíka a Adama sjeli na soušskou silnici a první větší zastávka byla opět u hráze, kde se pořídilo tradiční foto. Pak přes Nýčovy domky na Polubný, poslední sjezd do Kořenova a podél Jizery zpět na Jizerku. Ocitl jsem se v roli honáka a snažil se před sebou udržet Fišíka, Tomka S. a Milánka.
Závěr této etapy je velmi výživný a končí na Mořině, aspoň kluci pochopili vznik jména, i když asi původ určitě od výjezdu na kole nevznikl. Rychlým sjezdem jsme dojeli akorát na svačinu.
Po svačině jsme trochu vyzpovídali účastníky Rookie Campu – Matěje, Ondru a Danka.
Večerní hraní v hale bylo zaměřeno na nahrávky, rozehrávky. Vše dělat v pohybu a učit se číst hru. Hra 3 na 3, ale i klasické rozdělení.
Po večeři: „špagety nebo špagety“, které opět dohnaly některé jedince k pláči, jsme se setkali v salónku. Martin rozdal „Campová“ trika s III, prozradil kdo zítra dojede na návštěvu a všichni se s chutí a v tichosti vydrželi dívat na připravený film Góóól.
Hvězdy naznačovaly, že by nás mohl zítra čekat skvělý den…….
Třetí den, středa 14.8.
Do nového dne přivítal rozcvičkou naše drobečky David. Kolečko a protažení probudilo všechny dokonale.
Čekání na návštěvu jsme před dopoledním tréninkem v hale zkrátili míčovými hrami. Někdo si jen tak nahrával kopáním, jiní házením, někdo využil sítě k přehazování. Všichni, ale byli zvědaví a plni očekávání.
Po deváté hodině dojelo k Pyramidě auto a z něho vystoupil Milan Garčar „Gary“. Ano, teď už nikdo nepochyboval a sen se stal skutečností.
Gary se rychle nasnídal a pak už jsme se všichni přemístili do haly. Po krátkém představení převzal Gary vedení dopoledního tréninku. Začali jsme „zrcadlem“ a všichni se snažili vydat to nejlepší ze sebe při držení míčku. Následovalo bránění míčku při vystrkované a všichni se snažili před Garym vytáhnout nebo mu dokonce míček vypíchnout.
Následovala cvičení s přihrávkami, přihrávkami do pohybu a zakončené střelou. Gary vše vysvětlil a mezi tím stíhal odpovídat i na jiné všetečné otázky. Všichni dělali cvičení naplno a to i proto, že to byla cvičení, která dělá i reprezentace. A když vám nahrává Gary …..
Došlo i na soutěže formou nájezdů na brankáře a zde se zadařilo Petrovi vychytat většinou rychle zakončujícího Matěje. Rostoucím počtem střel rostla i jeho nervozita a vztek, který skončil odhozenou hokejkou v rohu po vstřelené brance. I zde Gary vyřešil situaci promluvou. Celé chování této hvězdy bylo perfektní a prostě na dopoledne byl jedním z nás a plně pro nás. V přestávkách si chtěl svoje brankářské dovednosti vyzkoušet Lukáš a ucítil Garyho střely na vlastním těle.
David s Garym a Lukášem doplněn o vybraného člena pak hráli proti různým oddílovým formacím. Přestože to vypadalo, že Gary nebude potřebovat sprchu, tak po těchto zápasech musel své rozhodnutí přehodnotit.
Následovaly otázky ohledně ligy na severu, padly dotazy na Tatran. Garyho nájezdy na Lukáše odstartovaly i vlnu nájezdu celého osazenstva a některým nájezdům se muselo opravdu zatleskat… Třeba Fišík dobře vymetl branku a vysloužil si tím od Davida Colu.
Na závěr přišla tričková autogramiáda, společné foto a pak už jsme museli spěchat na oběd. Rizoto vyhrálo u Garyho před kuřecím plátkem se šťouchanými brambory. U oběda jsme ještě mezi trenéry a Garym chvilku diskutovali o českém florbalu, rozhodčích, soustředění na Slovensku. Bylo by toho opravdu hodně, ale čas nás tlačí. Děkujeme a pevně věřím, že jsme se neviděli takto naposledy. Děkujeme a nashledanou. Ahooooooooj. Tak přeci se jenom zadařilo vidět opravdovou hvězdu na Jizerkách. Přejeme hodně úspěchů na Czech Openu, kam se odpoledne Gary odjíždí připojit k Tatranu.
My se balíme, nakládáme kola a vyrážíme směrem k Novému Městu pod Smrkem. Jediný Šimon zůstává na základně a pokusí se zabojovat s nastupující angínou. Nás čeká Singl Track. Cesta probíhá celkem rychle až na nesmyslné značení těsně před cílem, kde je rozkopané celé „indiánské“ město pod Smrkem. Malí jedou s Tomášem „ Hřebenáč“. My ostatní s Honzou Žitníkem a Davidem Volejníkem, kteří nám přišli pomoci s dopravou a dozorem, jedeme Rapický okruh, Asfaltový traverz, který dal některým pořádně zabrat, Libverdskou stranu, Ludvíkovský traverz, Novoměstskou stranu a dokončili jsme opět na Rapickém okruhu. Trochu jsme časově přetáhli a tak Martin telefonicky odsouvá večeři. Malí na nás museli čekat, ale volno trávili na Pumptreku a jiných prolejzkách. Všichni byli nadšeni a slibujeme si další porci na zdejších stezkách. Unavení a zacákaní rovnáme kola, dojídáme svačiny a vracíme se na náhorní plošinu pod Bukovec.
Domácí sekaná prohrává nad buchtičkami s vanilkovým krémem, i když i ty se opět někdy vrací. Ach ty mlsné jazýčky.
Kdo má zájem, může se dívat na druhý díl Mexické vlny, ale tentokráte si únava už vybírá svou daň. Po dnešní porci zážitků i Pyramida utichá ……
Čtvrtý den, čtvrtek 15.8.
Budíček v 7:45 a do parády si bere tentokráte osazenstvo Lukáš. Bohužel Šimonovi je pořád hůře a tak ho taťka po snídani odveze domů.
Po snídani jsme se sešli před Pyramidou k focení, ve žlutých trikách a udělali pár společných fotek, aby bylo v seniorských kategoriích na co vzpomínat. Po focení nás čekalo měření sprintů na naší staré známé panelce za Starou pilou. Čekala nás 100, 50 a 30. Po naměření trénink pokračoval dalším intenzivním během nejdříve na kratší vzdálenosti, pak delší výkluz.
Ozvali se naši astmatici, ale naštěstí to během chvíle zvládli.
U chaty jsme ještě naměřili skok snožmo a trojskoky na levé a pravé noze.
Oběd po zasloužené přestávce se sestavoval z bramborové kaše a uzeného nebo pečených brambor se smetanovou omáčkou. Rajská polévka, která předcházela, doznala ocenění jen u menšiny. Bohužel máme trochu problém s „rypáčky“ a celkovému přístupu k jídlu, mrzí mě to, protože jinak jídlo je zde skvělé. Dalším problémem je úklid na pokojích a vztah k vlastní hygieně – zde si myslím, že by měl být daný pevný základ z domova….
Po obědě jsme vyjeli na kole. Starší skupina na „Předěl“ a Tomáš s Martinem jeli kolečko po Panelce okolo hřebene a zpět. Přestože starší skupina jela dvojnásobek, setkali jsme se u Pyramidy skoro současně.
Po svačině čekal osazenstvo známý závod dvou družstev „100“, neboli klacíky. Martin s Davidem připravili dráhu a mohlo se začít. Vítězné družstvo: Polys, Danek, Mára, Matěj S., Adam, Fíša, Volejníci a malý Šidlich v čase: 36:47:11. Každý odsprintoval 1 122m. Závod byl napínavý, protože až těsně před koncem se karty otočily. Ani na potřetí se Vanclíkovi nepodařilo zvítězit, tak třeba za rok.
Náročné odpoledne jsme šli rozehrát naposledy na večerní hraní do haly, kde únava vždy zázračně zmizí a všichni s florbalkou ožijí. Lukáš odjíždí na Czech Open do Prahy a tak nastal čas loučení. David si vzal do parády naše formace a radí jak nejlépe rozehrát a rychle přesunout hru k soupeřově brance. Některé akce jsou opravdu vydařené a pohledné. Hrajeme klasiku i 3 na 3.
Po večeři – řízečkách s hranolkami, které v dětech zázračně mizely, jsme se sešli naposledy ve společenské místnosti a pobavili se u komedie „Kokosy na sněhu“.
Unavená squadra ulehla a na Pyramidě se rozlehlo ticho.
Poslední den, pátek 16.8.
A nastal poslední den. Budíček byl něco málo po půl osmé a dnes vzhledem k tomu, co nás vše čeká, bez rozcvičky. Sešli jsme se naposledy u bohaté snídaně a pak si šli zabalit věci do pokojů. Některým to dalo docela zabrat, naskládat bez maminky věci zpátky do tašky a pokusit se na nic nezapomenout. A pak úkol ještě těžší, posbírat všechny papírky na pokoji. Pro velikou oblibu, to někteří i několikrát vzhledem k svému, asi ještě, ospalému zraku museli zopakovat. Při kontrole mě v „Karbanském“ pokoji vylítl obrovsky tlak, dostal jsem vztek a zároveň jsem byl velice zklamán – otevřel jsem koš a tam byly celé svačiny, banán a několik celých jablek. Takové plýtvání! Bylo by lepší, pokud to někdo nechce – tak nikoho nenutíme si svačiny brát, on se vždycky najde, někdo kdo to rád sní.
Sbalené věci jsme si zamkli dole v salónku. Při vracení pokojů nastal problém s počtem ručníků, ale vše se nakonec vysvětlilo. Až na jedno poničené záchodové prkénko, vše přežilo a nedošlo k žádné úhoně.
Čeká nás poslední hala. Naposled vcházíme do kamenné haly a užíváme si to plnými doušky. Opakujeme cvičení, hrajeme v známých formacích. Děláme taky poslední test na 10m. Kupodivu nejmrštnějším a nejrychlejším se stává Fišík. Škoda, že dává již několikátý den najevo, že nepojede na kole domů. Nikdo ho nenutí, ale tým cítí, že to není zcela správné.
Tvoří se formace na přání a hrajeme poslední hry. Kuba jede víc, jak naplno a končí to dušností, naštěstí se po krátké procházce vše vrací do normálu.
Všechny zápasy tento týden ukázaly naše možnosti jak v obraně tak i to, co můžeme očekávat v útoku. Nešlo o to, kdo koho porazí, ale jak se tvoří akce, jak se jim bránit a získat správné návyky. Nedržet zbytečně míček, podívat se před přihrávkou – hrát jako tým.
Na závěr došlo k vyhodnocení a oznámkování Campu. Nejdříve si vzal slovo Martin, pak hodnotil Tomáš a své řekl i David. Celkové hodnocení trenérů vyznělo pozitivně, všichni jeli naplno a nikdo se viditelně neulíval. Vládla chuť se něco naučit a po sportovní stránce nebylo, co vytknout. Každý zná své slabiny, na kterých by měl doma zapracovat. Dobré by bylo, kdyby i doma každý trochu toho pohybu a některá cvičení dělal pravidelně.
Co se nelíbilo trenérům, bylo chování nebo spíše oslovování se navzájem u některých jedinců. Plýtvání jídlem, rozmlsanost některých. Pořádek na pokojích a v osobních věcech. Ochota se řádně umýt po tréninku. Tady bych se přimluvil i o větší pomoc ze strany rodičů (jestli dočetli až sem.)
Každý si mohl vybrat nějakou tu maličkost – potítko, čelenku, kšiltovku , ručník, nášivku. Novou hokejku si vybojoval Danek, jen se mu musí vyměnit čepel.
Camp hodnotili i účastníci a skoro všichni oznámkovali jedničkou, asi jen Tomáš S. junior udělil 2. Za nejlepší ze všech neflorbalových aktivit označili účastníci Singltrek pod Smrkem.
Tak naposled se nadechnout v hale, sbalit věci a nashle za rok.
Poslední oběd nás čekal na Pyramidě a všichni si dali Segedínský guláš, zapečená brokolice v těstovinách propadla.
Po obědě jsme šli zarovnávat auta a Martin šel vyrovnat účet s panem domácím Ondřejem Dudou. Připravili jsme kola a čekali na doprovodná auta, až dojedou řidiči z Lomnice s Honzou Žitníkem.
Jako první se rozloučil Polys, pro kterého si dojel na Jizerku taťka.
My ostatní vyrazili k domovu o půl třetí, za doprovodu několika vozidel. Aleš Zemánek se zásobovacím vozem a Matějem, Honza Žítník s károu, Petra Matušů s druhým „Trafikem“, prckama a věčně ukecaným mladším Šidlichem, kteří by také nejradši jeli a Karolína Žitníková s „Audinou“. Peloton jak o „TdF“.
U Motorestu se odloučil David, se kterým jsme se již rozloučili na Jizerce. Za slušného tempa jsme ukrajovali kilometry k domovu. Předek hlídal tatínek David Volejník, který dojel na kole za námi, prostředek a konec jistili střídavě Martin s Tomášem. Nevrlých a nesoudných řidičů jsme potkali hned několik, ale největšího magora (děti prominou) jsme naštěstí potkali až těsně před cílem.
Klasickou delší zastávku jsme měli v Mexiku. U Borovice jsme vyndali kola naším nejmenším a všichni, až na Fišíka, jsme si užili sjezd do Semil. Tam jsem prcky (i když nechtěli) a ostatní, kterým došel dech nebo je rozbolely nožky, opět nalodili. Vyjímku, dojet až do Lomnice dostala Pavla. Rozloučili jsme se s Dankem, kterého Karolína odvezla do Rovenska.
Čekala nás poslední etapa. Krátká zastávka pod košťálovským koupalištěm a pak už jen výjezd přes Stružinec až k cíli. Dvůr Inter Flagu jsme dobyli dojetím v 17:00.
Kdo dojel, měl pocit vítěze a to zaslouženě.
Rychle vyložit a předávat děti - doufám, že zdravě utahané a plné zážitků.
Po půl šesté už je dvůr tichý a tím definitivně skončil 3. Camp Jizerka 2013. Všem účastníkům gratuluji a spoluorganizátorům a dopravcům moc děkuji. Tome díky, jsem moc rád, že můžeme spolu pro ty naše „sportovce“ takhle něco připravit a udělat.
Fotogalerie: