Soustředění 2017
Po roce jsme se opět rozhodli vrátit se na náhorní plošinu do klínu Jizerských hor.
Příprava začala už v sezóně, ale definitivní vrcholení bylo týden před akcí. Dodělat trička, potvrdit návštěvy, domluvit odjezd a zabalit vše potřebné nebo co by se mohlo hodit.
V sobotu jsme s Romanen a Davidem zabalili mantinely a trampošky a jako předvoj dovezli vše včetně několika kol do staré sklárny. Tím jsme neoficiálně odstartovali:
Neděle 27. 8.
U haly jsme se sešli krátce po 7 hodině a ti nejvěrnější už tam byli. Pro dovoz jsme zvolili autobus od firmy JASTR a naším řidičem byl náš dobrý známý Milan.
Po naložení kol (kam se jen dalo) jsme hodili poslední pohled na zvlhlé oči našich rodičů a vyjeli směr hory.
Kolonu tvořila Dáčka, Trafik, Autobus a Romanův vůz.
Na místě jsme byli přesně dle plánu v 9:00 a mohlo začít naše dobrodružství.
Složit věci do salónku, převlíknout se do cyklistického a hurá na kolo. Poslední instrukce a rady ohledně řazení a může se jet. Zahřívací kolečko na Smědavu ukáže nedostatky jak technické, tak fyzické. A stalo se. Řazení je pořád u menších problém, některá kola svými zvuky loudila o servis, stejně tak jak některé výlevy účastníků … Nicméně Smědavu jsme dobyli a ve stejném čase jako družstvo starších, které dokončilo druhé kolo, jsme dojeli i my ostatní „písčák“ a mohli se pomalu vracet na základnu. Starší si dali ještě panelku k bunkru , ale u garáže jsme byli na stejno.
Před obědem jsme se mohli už nastěhovat do svých pokojů a po drobných úpravách jsme každý našel svůj pelíšek.
Oběd, chvíle volna a přijíždí první milá návštěva, která má také své kořeny v Lomnici.
Rozdělujeme se na mladší a starší. Mladší jdou do haly a starší ukáží, jak umí skákat.
Prvním hostem a novým programem je taneční hodina zumby pod vedením Mary Aušové, kterou někteří už dobře znají z Rookie Campu. Mary strhává i trenérky a milým překvapením jsou některé perfektní výkony a odhalení talentu jako např. u Barošek.
Starší mezitím skákají a svými výkony udivuje Toník.
Dochází ke změně skupin, trenérky nechtějí, ale musí jít měřit skoky. Tomáš odjíždí pro Matušáka do Frýdlantu, kde někteří měli soustředko s FBC Liberec.
Starší pomalu pohlcuje hudba a temperamentní výkon Mary. Dokonce se zapojuje i hlavní trenér Martin, ale své nadání pro tanec nejvíce tajil David a Honza.
Hodiny Zumby jsou u konce a my se musíme s milou návštěvou a jejím partnerem rozloučit. Tak zas příště.
Svačina a jdeme na první florbalový trénink. Bojujeme dál s odpolední nevolností Štěpána, bohužel nepomáhá ani odpočinek a po nehodě na hale voláme na pomoc rodiče. Trénink byl zaměřen na vedení míčku a někteří se ho dotkli po dvou měsících zas poprvé, nevadí, rychle se nám technika vrací a hrajeme i první zápasy.
Večeře a dobrovolné hraní v hale snad unavilo i ty největší natěšence. Měsíc pomalu dorůstá a my ukončili první den.
Se Štěpikem jsme se rozloučili po večeři, nemůžeme riskovat žaludeční problémy u ostatních. Myslíme si, že potíže způsobil stesk, stres z odloučení, sportovní zátěž nebo kombinace všeho dohromady.
Pondělí 28. 8.
Budíček 7,30 a hurá na snídani, kde se hned ukázali naši někteří hladoví borci a na někoho kuličky nevyzbyly. My ostatní si pochutnali na nadýchaných houstičkách, o kterých si v Lomnici můžeme opravdu jenom nechat zdát.
Je před námi první barevný závod, který jsme si také vypůjčili z RC, ale my ho běháme po skupinách jako štafetu. Jedná se o biatlon a bylo se opravdu na co koukat a o dramatické chvíle a zvraty nebyla nouze. Do prvního závodu se po krátkém střeleckém tréninku a prohlídce trati všichni vrhli naplno, a tak to má být. Škoda, že někteří nedávali dobrý pozor a o cenné vteřinky připravili svoje družstva při špatném obíhání trestné elipsy. Skvěle do závodu vstoupili červení, pak převzali čelo žlutí, ale zlato brali po skvělém závěru Matušáka zelení.
Druhý závod na sebe nenechal dlouho čekat a po úpravě terčů (připevnění k lavičce) se mohlo na trať vyběhnout znovu. V druhém závodu dominovali žlutí a na zelené čekala tentokráte brambora. Všichni se snažili a výkony byly skvělé. Perfektně zastřílel načisto v obou závodech Štěpa.
Sváča a pak se to stalo, podruhé za námi dojeli kluci z FBC Chodov. Tom Ondrušek, Martin Pražan a trenér Dejv! Super, nadšení nebralo konce.
Šli jsme do haly a nechali kluky vést trénink, nejdříve přišli na řadu mladší, pak starší. Rozcvička, cvičení a pak hra proti těm nejlepším, skvělý zážitek pro každého malého i velkého hráče. Kdo by nechtěl obehrát Toma, sebrat míč Martinovi a prostřelit Dejva. Bohužel tento scénář vycházel spíše na naši stranu.
Plni dojmů jsme šli na oběd a po obědě nás čekala prezentace značky Tatpipe. Mohli jsme si vyzkoušet letošní kolekci a ptát se na vše co nás zajímalo.
Mohli jsme se vyfotit i s pohárem, který FBC Chodov podruhé v řadě v Superfinále získal.
Čas ale uplynul jak voda a my se museli s návštěvou rozloučit.
Dojmy jsme museli vypotit, a tak jsme na kole vyrazili asi na 20ti km okruhy. Mladší po vrstevnici nad Souší a starší si dali výjezd okolo Jizery na parkoviště pod Bukovcem. Mile překvapili někteří malí, co se se starší skupinou rozhodli jet. Cesty, které jsme znali, doznaly značných změn k lepšímu, vyrovnáním, utažením a celkovým upravením.
Večerní hraní v hale a další den je za námi.
Úterý 29. 8.
Další sluneční den nás budí a my ho hodláme využít na 100 %.
Po snídani jsme u Pyramidy pořídili skupinové foto v nových trikách a pak je na programu tradiční a naše „100“, měníme pouze místo závodu na cestu kolem heliportu u Staré celnice. Máme dvě družstva 16ti a 17ti členné, což slibuje odběhnutí cca 600m pro každého. Tempo je ostré a čas vítězného družstva je jen o 5 vteřin za oddílovým rekordem. (Na to jsme přišli ale až po soustředku.)
Jdeme na sváču, rozhodujeme se sejít dolu k Jizeře a možná se i vykoupeme. Nově opravená cesta nás přivádí k mostu a první odvážlivci zkoušejí Jizeru, která je jak led. Nikdo nevydrží déle než úsměv do fotoaparátu a z vody ven. Přecházíme k tůňce a pár odvážlivců ji přeplavává. Voda je ostrá jak břitva, ale je to osvobozující. Přihlížející nacházejí na straně koupajících obrovský hřib. Všichni včetně hřibu se vracíme ledovou vodou na vyhřátý kámen.
Oblékáme se a vracíme na základnu.
Po obědě se rozdělujeme na tři skupiny a čekají nás trampošky s Hankou a Martin s ostatními zkoušejí na louce frisbee. Frisbee = hra dvou družstev proti sobě s létajícím talířem.
Večer hraní v hale a po večerním hraní jsme zapálili oheň a opekli si pár špekáčků, bohužel volání mobilů a karet odvádějí děcka zpět do pokojů.
Středa 30. 8.
Rozhodujeme se prodloužit budíček i když sluníčko už vylézá a slibuje další hezký den.
Dopoledne jsme se rozhodli odehrát první část Campového turnaje. Turnaj barev byl okořeněn jedním zvláštním pravidlem, že hodnotu vstřeleného gólu určila hrací kostka, a to dodalo turnaji zcela nový rozměr a smazal i případnou hráčskou převahu. Turnaj se jel naplno a o dramatické chvíle šlo nejen na hřišti, ale právě i při házení kostkou.
Odpoledne byla na pořadu další Campová premiéra, a to osamělá v lese stojící opuštěná věž „Protržené přehrady“, která v loni oslavila ne zrovna slavné výročí a okolí je skvěle upraveno. K přehradě jsme dojeli ve dvou skupinách mladších a starších, ale všichni podali na kole skvělé výkony, obzvláště pětice „malých“ Danča, Adam, David, Štěpa a Mates, kteří vyjeli kopec od Souše, a možná si i sáhli na dno svých sil. Super. Kilometrově to měly skupiny skoro stejně. Výlet se fakt vydařil a počasí to jenom podtrhlo.
Dobrovolné večerní hraní nebylo tak obsazené, ale borci a borkyně (a z nich by si někteří pánové mohli vzít příklad) se našli a my jim gratulujeme. Poslední večerní hraní ……
Čtvrtek 31. 8.
Prodloužený budíček a poslední rozcvička, která určitě bude všem chybět.
Poslední snídaně a jdeme naposledy do haly, kde nás čeká druhé kolo barevného kostkového turnaje. Turnaj má zvláštní náboj díky kostce, ale bohužel na starší doléhá i únava. Je nám jasné, že nemůžeme vytvořit 100 % vyrovnaná družstva, ale mrzí mě, že vzhledem k mladým to někteří starší vypustili. Tlačil nás i čas, protože musíme do 12,30 vyklidit pokoje, jak nám přišel říct zřejmě provozní. Vše se stihlo, pokoje vyklizené, velké prádlo sundané a na hromadě. Poslední oběd. Jdeme se naposledy nadýchat a užít si zvláštní atmosféry ve staré sklárně.
Jdeme hodnotit a bylo toho za těch 5 dní hodně. Při hodnocení nakládají „9“ mantinely, trampošky a pomůcky. Děkujeme za pomoc.
Nově zavádíme triko vítězů, kde se sbírají podpisy všech, co dosáhli nějakého výkonu nebo zaujali svým chováním apod... Vyhodnocujeme jednotlivé soutěže a triko se slušně plní. Poslední tři podpisy přidávají trenéři svěřencům a můžeme sčítat. Nejvíce podpisů a tím i novým majitelem tohoto trička se stává Danča! Triko návštěv získává Eva a speciální florbalovou edici Exel - Rasmusen, Johanson získali kmeti Tomáš a Tomáš.
Kromě zážitků dostávají všichni od našeho partnera EXE sport i baťůžek Frez! Tak HALO zase za rok.
Převlékáme se na kolo a blíží se odjezd, nervozita visí ve vzduchu, ale vše klape. Nakládáme autobus, poslední ahoj Pyramidě a osedláváme všichni své bicykly a vyrážíme směr domov.
Letošní tempo je neobvykle rychlé a my ukrajujeme km za km. Horní Polubný, Motorest, Příchovice, chata U pašeráka, Mexiko, Šachty a už se rozhlížíme z rozhledny U borovice.
Cestou sbíráme první odpadlíky a Iva dočepovává pití. Do Semil dojíždí většina, ale vzhledem k času nakládáme i některé jezdce, kteří by určitě jinak také svým tempem dojeli. Náš doprovod další z rodu „9“ stihl píchnout, opravit, a ještě před stoupáním nás dojet.
Košťálov, kde ještě naposledy nakládáme a pak se už „musí“ dojet.
Stružinec se zdá kratší než na jaře, poslední kopec k Traktorce a pak kolem nově vylepeného oddílového plakátu skoro naproti Cykloski, náměstí a jsme u haly. Super. Úleva, ale i hrdost, že jsme to dokázali.
Rodiče už čekají a rozebírají děti tak rychle, že se někteří „nestačí“ ani rozloučit.
Pár věrných ještě pomáhá uklidit mantinely a mučící nástroje do haly a do garáže k našemu hlavnímu trenérovi.
Soustředko končí, když Matušáci zamykají klec s uklizenými manťáky.
A může začít příprava na Camp 2018!